Kompozice č. 9 je velmi redukcionistická a je jednou z posledních, která byla v tomto stylu napsána.

Kompozice č. 9 je napsaná ve dvou částech a každá zní spíš jako součást jiné skladby. Přechod mezi nimi není postupný, ale náhlý. Přesně si nepamatuji, proč jsem chtěl aby skladba zněla takto, ale jako spousta jiných mých skladeb byla produktem improvizace. Nápad byl organický a já přirozeně šel po této náhlé změně.

Harmonie této skladby není tradičně tonální a využívá kadencí se společným tónem. V první části se jedná o kadenci kolem akordu Es dur, který ale sám nikdy nezazní a je pouze součástí rozvíjejících tónů jiných akordů.

Melodie prakticky neexistuje.

Přepisy

Kompozice č. 9 nikdy nebyla přepsána, ale zvažováno to bylo často. Po nějakém čase se mi náhlá změna v náladě začala líbit, stejně tak harmonie a tempo. Nemyslím si, že ji někdy upravím.