Klavírní sonáta č. 1
I. větaKlavírní sonáta č. 1 je pravděpodobně jedno z mých nejenergičtějších děl s různými tempy a náladami, nahlými změnami a zajímavými harmoniemi. I tak zachovává styl Philipa Glasse.
Programová poznámka
Klavírní sonáta č. 1 je rozdělena do tří vět se stadnardními tempy: rychle - pomalu - rychle.
I. věta otevírá dlouhou chromatickou kadencí začínající na e moll a končící na akordu g moll (tónika této věty). Stejná kadence se vrátí různě během věty a je zároveň základem třetí věty.
Další důležitý harmonický pohyb použitý v mnoha Glassových skladbách je mollové klišé: i - ♭Iaug - III - ♭Iaug. To je také základem druhé věty. Další kadence je odvozena z té použité Glassem v Étudě č. 1: i - VI - vi - V. Věta je plná arpeggií těchto akordů.
II. věta otevírá s melodií nad mollovým klišé. Melodie je pak nahrazená prostými akordy. Rytmus se náhle mění na polyrytmus 3:2, což je často využívaný Glassův nástroj. Potom se vrátí melodický fragment ze začátku věty, tentokrát reharmoizována: i - v - vi - ♭I. Věta končí akordem d moll.
III. věta začíná arpeggii úvodní kadence první věty. Poté jsou další harmonické pohyby první věty zahrány v rychlých arpeggiích. To se potom celé opakuje. Náhle vstoupí melodie podobná té z druhé věty. Tento krát v durovém kontextu (D dur). Variace této melodie je poté zahraná nad velkými arpeggii. Náhle se ale vratí části začátku a dovedou skladbu do konce.