Symfonie č. 3 "Osvětim"
I. VlakSymfonie č. 3 “Osvětim” je věnována obětem bezsmyslných vražd v koncentračním a vyhlazovacím táboře Osvětim-Birkenau
Programová poznámka
Není slov, která by mohla popsat zvěrstva spáchaná nacisty na Židy a jiné etnické minority. Jejich činy musí být odsouzeny.
Symfonie č. 3 se snaží zachytit realistické zvuky některých částí exterminačního procesu v Osvětimi, jakožto i emoce, které lze cítit při přemýšlení o těchto tragédiích.
Nemyslím, že je třeba vysvětlovat, co lze v hudbě slyšet, názvy to sdělují docela přesně. Skladba je primárně inspirovaná díly Arnolda Schönberga, Dmitriho Šostakoviče, Arthura Honeggera, Bela Bartóka, HOwarda Hansona, Howarda Howellse a Jamese MacMillana.
Poslední myšlenka, kterou bach rád sdílel je tato: nikdy neodvracejme zrak, když se nám ďábel ukazuje. Zapamatujme si jeho tvář a poznejme ho, až se nám bude znovu ukazovat. Podívejme na něj. Nezapomínejme.